Ve světě programování, kde tradice často dominuje inovaci, přichází Cognition jako nový vítr. Tento jazyk, vytvořený dvěma mladými programátory, se nebojí postavit na hraneček obvyklého pojetí syntaxe a strukturálního řádu. Představuje koncept ‘antisyntaxe’, což znamená, že tradiční syntaktická pravidla jsou zde nahrazena dynamickým systémem, který lze měnit podle potřeb uživatele v průběhu provádění programu.
Tento přístup má hluboké důsledky pro metaprogramování, protože umožňuje programátorům manipulovat a transformovat základní pravidla jazyka v reálném čase. Například, v Cognition můžete začít s jednoduchou ‘slovníkem’ příkazů a postupně jej rozšiřovat nebo úplně přepsat, což vede k velmi flexibilní manipulaci s kódem. Časem by to mohlo vést k novým způsobům, jak přemýšlet o konstrukci softwaru a jeho dynamické adaptabilitě.
Příkladem toho, jak Cognition zpracovává kód, je jeho schopnost interpretovat a provádět příkazy bez pevně definované syntaxe. Standardní způsob, jak něco takového dělat, by bylo použití značných množství klíčových slov a syntaktických pravidel, která určují, co kód dělá a jak by měl být čten. V Cognition, můžete ‘naučit’ interpret, aby vnímal jakékoli znaky, včetně bílých míst jako důležité operátory nebo delimátory.
To otevírá úplně nové úrovně flexibilnosti, ale také přináší otázky ohledně čitelnosti a udržitelnosti kódu v delším časovém horizontu. Zatímco pro experimenty a výzkum může být takováto flexibilita ideální, aplikace v produkčním prostředí by mohly být náročnější na správu a pochopení kódu pro nové nebo nezkušené programátory.
Právě zde se nabízí srovnání s jazyky jako jsou Lisp nebo Forth, kde metaprogramování a práce se syntaxí hrají klíčovou roli, ale stále ve velmi strukturovaném a předvídatelném rámečku. Cognition se pokouší překonat tyto omezení umožněním jakýchkoli změn v reálném čase bez nutnosti restartování nebo zastavení běhu programu, což může vést k radikálně novým přístupům k programovacím paradigmatům.
Jestliže se Cognition uchytí, mohlo by to vést k dalšímu rozšíření konceptu ‘programování je dialog s počítačem’, kde dialog není omezen pouze na původní nastavení, ale je dynamicky rozvíjený a přizpůsobován interakcí. To by mohlo vést k vytvoření skutečně ‘inteligentních’ programovacích jazyků, kde kód se adaptuje a učí na základě vstupů a potřeb uživatele.
Leave a Reply